Lapacho – sběr a výroba

Směs, která se využívá na lapacho, je vlastně okrově zabarvená kůra tohoto stromu. Zajímavé je, že ačkoliv má tento strom na sto různých poddruhů, léčivý nápoj lze nicméně připravit „jen“ ze dvou. A ještě zajímavější je fakt, že i staří američtí indiáni si s touto hádankou věděli rady. Šli přesně k tomu druhu stromu, jehož kůra měla léčivé účinky. Dodnes není právě snadné, když má profesionální sběrač lapacha rozlišit ten správný strom od takříkajíc placeba, bezpečně to umí říct jen opravdu málokdo.

Vědecké studie na téma lapacho se obvykle – jakkoliv je to s podivem – zabývají průzkumem dřeva hluboko v kmeni stromu. Kvůli svým pověstným účinkům na lidské zdraví se ale sbírá jen a pouze kůra z vnějšku stromu, byť konkrétně jde o její vnitřní část. Proč právě jen v těchto místech?

Pletivo, které se nachází v této části stromu, má totiž nezvykle vysokou koncentraci užitečných látek všeho druhu. Tyto látky jsou sice obsaženy prakticky ve všech částech stromu, ale bohužel ne až v takové míře. Pokud bychom si hodlali připravit zdraví prospěšný čaj třeba právě z kmene stromu, byl by potřeba plný pytel sušené a rozdrcené kůry. Což asi není právě praktické řešení a raději se spokojíme se standardním postupem, který vyžaduje jen zlomek takového množství. Na přípravu čaje totiž stačí jen čajová lžička upravené vnější kůry.

Hojně mediálně frekventován je v posledních letech i latinský název pro lapacho – tabebuia impetiginosa. Toto pojmenování vychází z původního indiánského výrazu, jenž znamená cosi jako „dřevo, kterým procházejí mravenci“. Kůra mrtvých stromů je totiž naprosto ideální pro celé kolonie tohoto hmyzu, který v nich má svého druhu obrovské pěší zóny. Je tedy opravdu nutné čekat na sběrem na dobu, než strom odumře nebo mu případně trochu pomoci pilou a sekerou? Vůbec ne, takto „barbarsky“ se nikdo chovat nemusí, protože celá věc se má poněkud jinak. Strom totiž mimochodem sběrem kůry nijak zvlášť netrpí.

Sběr kůry lapacha rozhodně nestojí za devastací deštných pralesů. Jedná se o proces, který stromy v žádném ohledu nepoškozuje a děje se v souladu s přírodou – ostatně přesně podle staletí starých životních principů indiánských kmenů.

Opatrné seškrábání pletiva z vnitřní části kůry, které lze provést v rámci možností jen maximálně dvakrát ročně. Přesně tak se lapacho získává. Navíc kvalitní kůru můžete získat jen ze stromů, které rostou ve volné přírodě a jsou také trochu odrostlejší – ideálně by měly být staré nejméně čtyři desetiletí. Naštěstí, tyto stromy mohou mít životní proces podstatně delší. Výjimkou nejsou ani rekordmani, kteří se dožili skoro až biblického věku, někdy i sedmi stovek let!

Neznamená to však, že by se měly mladší stromy při sbírání kůry nějak poškozovat. Jen zkrátka a dobře ještě nemohou vydat takový objem léčivých složek, aby stál tento sběr vůbec za námahu. A navíc, neekonomické řešení zelenou prostě nedostane.

Po seškrabání části pletiva tato část brzy doroste a sběr kůry tedy neznamená pro strom žádné dlouhodobé následky. Samotný proces škrábání kůry je považován – nejen mezi indiány – za poměrně husarský kousek, který nemůže dělat každý. Chce to dlouhá léta tréninku, protože jen tak chodit pralesem a hledat dva ze sta léčivých druhů lapacha, to opravdu není nic pro začátečníky či amatéry.